
Svíčka Prožívám lásku
Svíce Okno do duše
Kdo jsem já? Jsem snad nádoba plná genů mých předků?
Ano. Jsem mysl, která určuje, jak budu vypadat a jak prožiji svůj život? Ano.Jsem svým jménem a narozením, prací, kterou vykonávám, místem kde žiji? Ano, tím vším jsem ve své tělesnosti. Omezen časem a prostorem. Pokud nahlédnu duchovním zrakem, spatřím, jak opouštím tento časoprostor a vidím, že jsem také bytostí neomezených možností. Vidím svou cestu a cestu druhých zde na zemi, která však nekončí smrtí. Vidím důležitost prožitku a zkušenost, která mě formuje v těle. Podstatná část mého bytí se však nachází za hranicí času a hmoty. Někdo má dojem, že potřebuje změněného stavu vědomí, aby toto vnímal. Pravdou je, že jsme neustále na dvou židlích. Světy pozemské a mimozemské se nepřetržitě prolínají. Náš duch putuje za svými impulzy, naše ego se snaží vymezit prostor a naše duše sleduje jako prvořadé doplnit vědomí patřičnou zkušeností. Často to vypadá, jako rozpolcenost kde v jednom bytí probíhá střet zájmů. Podstatné je pro nás v tomto, nastolení rovnováhy mezi světskými a duchovními záležitostmi. Je stejně důležité naslouchat duchovním impulsům jako vytvářet ideový obraz a následně ho realizovat ve hmotě. Tedy přijmout impuls, rozkódovat ho do lidské řeči
A skrze tělo stvořit dílo hodno mistra.